70.
- 24 hodin Le Mans - 2002

Letošní ročník 24hodinovky v Le Mans proběhl opět ve znamení vozů Audi. Zimní soustředění pilotům i týmu určitě prospělo. Německá továrna nasadila pro letošní závod ještě o jeden vůz navíc a překvapivě jej obsadila omladinou . Patřila jim všechna místa na stupních vítězů, ale i další pozice na špičce startovního pole (4. Bentley s motorem Audi a 7. se svou R8 Team GOH).

trofej.jpg (62528 bytes)Průběh závodu však nebyl tak jednoznačný, jak by tomu napovídaly jeho výsledky. Ihned po startu sice šli dopředu obě tovární Audiny, ale např. posádka vozu č.3 se po defektu v zahřívacím kole musela dopředu „prokousávat“ až z 11. místa. Oproti minulým ročníkům však byly pozice německých supersporťáků zostra atakovány (dost nečekaně) anglickým speciálem MG. Vloni,  kdy obě MG hrály spíše roli komparsu, který se teprve rozkoukávál a nepředvedly nic světoborného, letos opravdu (alespoň jeden z nich) tlačil na pilu. Ještě v noci si držel jeden z vozů  4. pozici se ztrátou jen dvou kol na vedoucí vůz, ale nakonec zvítězila únava materiálu a obě MG odstoupila. Bylo to však určitě oživení, protože nikdo jiný se na první pozice tak „necpal“, jako tento „zelenáč“. Bentley letos nepřekvapil vůbec ničím. Zajel si sice pro „bramborovou“ medaili, ale to je po minuloročním velkém návratu (3. pozice) jistě jen slabá náplast. Spíše než stavěním speciálních vozů pro své potentáty (královna), měli by u Bentleyů vrazit nějakou tu Ł na vývoj svého originálního agregátu. Podle předchozích výsledků měli určité ambice i u týmu Riley & Scott., ale (bohužel) k žádnému většímu překvapení v tomto směru nedošlo. Vozy týmu PLAYSTATION ORECA, jejichž Dallary šlapaly jako hodinky, tentokrát dojely na 4. a 5. místě a to je po minuloročním fiasku, kdy S.Ara  musel dokonce prchat z hořícího vozu určitě úspěch. Navíc byly jejich výkony velmi vyrovnané (oba 359 kol). Peugeoty týmu COURAGE překvapili velmi pěkným designem, ale s výkonem opět zůstaly za očekáváním. Už by to na domácí půdě mohli konečně pořádně rozbalit a trošku potrápit německo-anglickou konkurenci. Pěkný výkon v rámci možností předvedli Nizozemci týmu DOME  v čele s Janem Lammersem s kostkovaným speciálem Judd. Team Cadillac zahrozil jen v jedné fázi závodu, kdy se jeho vůz č.6 ocitl po 13 hodinách na 5 místě, ale celkově z toho bylo jen 9. místo a tudíž se žádné fanfáry v cíli se nekonaly. Zhruba o půlnoci závod zpestřil pěkný táborák v podobě hořící Loly MG. Poté, co vůz vzplanul, musel na trať safety car a vozy se za ním táhly dobrých 20 minut a vytvořily pěkného svítícího hada. Bylo k vidění ale i mnoho jiných dramatických momentů (hodiny, jízda po 3 kolech, jízda po ráfcích atd.)

nová zatáčka esses.jpg (57051 bytes)V nižších kategoriích došlo k oživení startovního pole v podobě několika zcela nových zástupců. Nikdo z nich (Morgan, Spyker ani Ferrari) však neviděl šachovnicový praporek. Jediným vozem, který v těchto kategoriích opravdu vyčníval bylo Ferrari teamu PRODRIVE, ve kterém se po slavném okruhu proháněl (po velmi dlouhé době) také náš zástupce T. Enge. Enge společně se svými dvěma kolegy hned od začátku dokazoval, že do Le Mans nepřijel na borůvky. Jejich ve své kategorii naprosto suverénní výkon zhatila po 12 hodinách až technická závada. Nebýt této obrovské smůly, mohl se tým ocitnou možná až v první desítce celkového pořadí. Dalo by se říct, že T. Enge přijel, viděl a až na to, že nezvítězil, zanechal velmi dobrý dojem. Zato Spolehlivé vozy Porsche 911 neúnavně kroužily, ale vzhledem k přízni počasí, která tentokráte provázela celý závod, neměli letos na rychlejší prototypy nárok a jeli si svůj závod. Jen pro připomenutí – minulý rok tým SEIKEL MOTORSPORT se svým Porsche  vybojoval neuvěřitelné 5. místo.       

Samostatnou kapitolou letošního ročníku zůstává účast dvou vozů týmu DAMS, které byly speciálně vypraveny pro natáčení záběrů k nejnovějšímu filmu francouzského režiséra Luca Bessona. K tomuto zfilmovanému komiksu se vztahoval i jeden ze stanů vystavěných v tzv. camp village, kde byly k vidění ukázky z komiksu, ale také fotografie ze všech předcházejících filmů, které k Le Mans vztahují. Můžeme jen doufat, že výsledkem Bessonova snažení nebude nějaká slátanina pro francouzské publikum, ale že půjde o koukatelný snímek, který se dostane i do naší distribuce.

cíl 2002.jpg (67276 bytes)Celkově se ve výsledcích letošní ročník od minulých dvou příliš nelišil, ale pro přímého účastníka je to vždy velký zážitek a rozhodně bych nesouhlasil s některými hlasy v tisku, že je to už nuda sledovat, jak si Audi suverénně krouží pro další vítězství nikým neatakovány.  Nuda je to přes sklo televizní obrazovky, ta totiž do bytu nepustí smrad ze spálených pneumatik a řev motorů tak, jak je můžeme vychutnávat přímo na místě činu, natož pak atmosféru, která se dá jen těžko popisovat (ani se o to nesnažím).

Velkou ztrátou pro letošní ročník bylo z mého pohledu přesunutí závodů historických vozidel do samostatného podniku, který se jede letos v září. Vloni bylo velice příjemné proplétat se po vstupu do areálu mezi „dědečky“, kteří psali historii tohoto závodu. Jezdci a majitelé, o generaci starší současných jezdců, zde předváděli své nablýskané krasavce a potom si „střihli“ hodinový závod s klasickým startem. Doufám, že jde jen o epizodu a že zářijový závod bude jen jednorázovou akcí a nestane se tradicí, protože jinak ten současný ztrácí spojení se svou historií.

 

Praktické informace 2002

Na letošní 24hodinovku jsem se vydal sám a to autostopem. Hned na úvod bych chtěl říct, že bych to již v žádném případě takovýmto způsobem neabsolvoval, ale to by bylo na delší článek. Tak tedy:

Po příjezdu na Parades pilotes, což je každoroční představování jezdů na náměstí Jakobínů v centru Le Mans a které se koná vždy v pátek mezi 18.-19. hodinou jsem se vydal do ulic, kterými se pomalu plouží veteráni a na nich sedící posádky společně s různými kapelami a mažoretkami a dalšími doprovodnými atrakcemi. Své srazy zde mají i různé autokluby a ono vidět tyhle Jaguáry, Corvetty a různé jiné samohyby, které se běžně zase tolik na našich silnicích nevyskytují takhle pohromadě je opravdu milé. Letos byla na náměstí vystavená na jednom z vozů i trofej, o kterou se tento závod jede. I tady však byla znát neúčast mnoha veteránů a tak to nebyla taková pastva pro oči, jako minulý rok.

historický Ford GT 40 ze 60. let.jpg (28250 bytes)Po skončení slavnosti jsem se musel nějakým způsobem z náměstí dopravit do areálu závodiště, které je situováno na zdejší letiště respektive vedle něho. Při pohledu na mapu byl směr celkem jasný, ale batoh se stanem již tížil a tak jsem se začal zajímat o jiný druh dopravy než pěškobus. Vydal jsem se směrem uvedeným na mapě a v na první zastávce jsem narazil na autobus s číslem 24, který (než mi to došlo) byl speciálně určen pro přepravu závoduchtivých fandů, kteří v kempu zanechali svá vozidla a teď se vraceli kyvadlovkou nazpět. Neváhal jsem a přidal se k nim, i když cena jízdenky 2,5 EUR není z nejlevnějších. Po příjezdu na letiště jsem si musel gratulovat, protože takovýto štráf cesty bych již opravdu nezvládl. Zakoupil jsem vstupenku (55 EUR) a program (5 EUR) a zamířil mezi stovky a tisíce stanů na „modrém parkovišti“ vztyčit ten svůj. Jako stopař jsem měl kempování zdarma, ale jinak se platilo 16 EUR za vozidlo a je nutno dodat, že letos se pořadatelé pohoršili a vůbec nepřistavili koupelnu, ale jen záchody s 1 !!! umyvadlem. Následovala fáze kóma, protože po 2 dnech a 2 nocích po které jsem oka nezamhouřil a které mi cesta stopem do cíle mé cesty zabrala se o spánku rozhodně nedalo hovořit.

Druhý den ráno po probuzení jsem se vydal na prohlídku zdejšího muzea, kde jsou vystavena jak vozidla „civilní“, tak především vozidla mapující historii závodu. Oproti loňsku zde bylo několik změn, ale jádro zůstalo stejné a pro „prvničky“, které podnik navštíví je povinností. Vstup 4 EUR je myslím v pohodě. V této souvislosti bych chtěl upozornit na zdejší nápojový automat, kde se i v průběhu závodu (vezmete si vrácenku) dají sehnat levněji nápoje a káva s horkou čokoládou. Nenapsal bych to zde, kdyby tento rozdíl nebyl opravdu propastný. Přímo ve stáncích na autodromu můžete zakoupit např. pivo Amstel (0,33ml) za „pěkných“ 3 EUR, zapékané brambory v misce zn. Tartufe za 6,5 EUR a s ostatními položkami je to stejné. Zkrátka nic pro normálně pracujícího (kapitalisty vykořisťovaného) českého občana. Z toho vyplívá jedna věc jídlo a pití si dovést s sebou z domova. K výbavě patří i pláštěnka, baterka, špunty do uší a další důležité maličkosti. Pro „sběrače“ papírových materiálů je vhodné si vzít s sebou i nějaký kartonový tubus, kam si sroluje ke každým novinám a programu rozdávané plakáty. Pro sběratele modelů je vhodný tlustý šátek přes oči, protože jinak rodinný rozpočet utrpí opravdu velké ztráty. Kdo se chystá fotografovat a jede poprvé, doporučuji kvalitní fotoaparát se zoomem, protože je jen málo míst, kde se dá fotit bez všudypřítomných ochranných plotů a bariér. Foťák rodinného typu nechte doma, nebo ho vezměte s sebou jen na fotografování při cestě, nebo okolo závodu (Parades pilotes). Nechci už opakovat obehranou písničku, že 24 h Le Mans je jedinečný závod atd. atd. Ostatně přesvědčte se sami. Kdo by chtěl vyrazit příští rok, pište na  kcepelak@post.cz

 

PS: Nejsem žádný pisálek, nebo novinář, tak mi promiňte některé chyby. Dík Karel