Rád bych se s Vámi podělil o své zkušenosti a některé tipy.

V roce 2000 jsme s kamarádem Petrem vyrazili na závod do Le Mans (snil jsem o tom plných 19 let) již s předstihem - s tím, že využijeme několik dní před samotným závodem k poznávání Francie. Do Le Mans jsme se tak dostali již ve čtvrtek a k našemu údivu mohli - 3 hodiny před tréninkem - projíždět po rovince Hunaudieres spolu s mixy na beton či těžkými trucky. Zakoupili jsme si i vstupenky v ceně 32OFF, opravňující ke vstupu do areálu trati - na tréninky a celý program o víkendu. Nemohu tak potvrdit údaj z internetu, že lze zakoupit levnější vstupenku jen na samotný závod. S výše uvedenou vstupenkou lze projit trať od Tertre Rouge po Maison Blanche, a po vyjití z areálu (nutnost návratky) se dostat do oblasti zatáček Porsche, Arnage-Indianapolis a Mulsanne. A tady je první zrada : nenašli jsme cestu či pěšinu podél hrazení areálu a šli jsme k Arnage po místních komunikacích - to je 6km !!  Z Arnage do Mulsanne jsem šel kolem 3. hodiny ráno přes místní lesy také 1 hodinu ! Napadaly nás dvě východiska : dovézt si s sebou kola ( to ale zavání jejich ztrátou) nebo se přepravovat autem ( tak to řeší asi většina běžných návštěvníků) - pak ale nevíme, jak s parkovným. Snažili jsem se také zjistit, jak je to s lístky na tribuny. Tedy - běžnou praxí je, že vstupenky na většinu tribun jsou vyprodány již rok dopředu. Pokud ale člověk není super náročný a nechce trčet na jednom místě, tak tribuny vůbec nepotřebuje.

Do prostoru startu a cíle jsme v sobotu dorazili před 10. hodinou a to jsme zdaleka nebyli sami - kolem 11. hodiny bylo již plno. Výhodné je byt blízko cíle, kde jsou nejrychlejší z tréninku, nebo naopak hned na začátku cílové rovinky, kde je dobry výhled na šikanu Ford a je zde velká světelná tabule, dobrý informátor o veškerém dění na trati (neustálý poslech Radia Le Mans unavuje). Výhled z nižších stupňů hlediště ( a tím i fotodokumentace) je však částečně znehodnocen vysokým plotem. Atmosféra celého půldne do zahájení závodu je však neopakovatelná, včetně zdravého patriotismu, hlavně Francouzů.  Během závodu jsme si prošli všechny výše uvedené úseky. Největší zážitky mám jednoznačně z partie Indianapolis-Arnage.  Jedná se o nejpomalejší část trati, kde se ze vzdálenosti 4m od vozovky můžete nechat ohlušit úžasným zvukem vytáčených motorů, když auta zrychluji mezi oběma zatáčkami. Často jsou zde k vidění odvážné předjížděcí manévry i klasický noční pohled na zářící kotouče brzd.  Obě zatáčky jsou uměle osvětlené.  Lidu je všude dost, v atraktivní Arnage se i v noci stoji v 6 řadách za sebou, nicméně během hodinky máte šanci se dostat až k plotu (důležité pro videozáznamy). Tribuny na speciální vstupenky zde nejsou. Lebedili jsme si i při razantních výjezdech z Tertre Rouge. 

24 hodin Le Mans má alespoň dvě neopakovatelná specifika :

1) noc :nedá se srovnat s jakýmkoli jiným závodem. Brzy se naučíte poznávat auta podle světel, zvuková kulisa je ještě hutnější. I v noci neutuchá stálý pohyb lidí, po spojovacích komunikacích se prohání slavný Lotus 7, s trochou štěstí i Diablo či AC Cobra. Malé děti šmejdí kolem trati i ve 4 hodiny v noci.    Nejúčinnější ochranou proti nočnímu chladu je spacák a častý doping horkou kávou, kterou vás mile obslouží v mnoha stáncích.

2) délku závodu : až během závodu a zvláště k jeho konci si - i podle vlastní únavy ( skalní příznivci samozřejmě nespí a zachovávají si tak stále vysokou hladinu adrenalinu v krvi) - uvědomíte, jak je neuvěřitelné, co všechno jezdci i stroje vydrží - když vidíte, jak se jede stále takřka naplno .  Při procházkách kolem tratě a prostorem za hlavní tribunou si přijdou na své sběratelé všeho možného co zavání rychlými auty, ale je zde také obrovská koncentrace super aut - od bývalých závoďáků (Rondeau, Porsche 917...)  po neuvěřitelnou kolekci britského autoprůmyslu - repliky, Morgany, TVR, Lotusy, Jaguary, Triumphy....    

Turisté, kteří se chtějí vrátit do Říma, házejí mince do fontány di Trevi.  Ti, kteří si prožili 24 hodin v Le Mans nikam nic házet nemusí. Ti totiž ví, že se jistě vrátí. 

Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost.

        Na shledanou v Le Mans !                                            Jirka