75th 24 Hours Le Mans 2007

      

Středa 13.6.2007

Prahu opouštíme již ve středu ráno, plně naloženým Focusem se stylovou nálepkou přes celý zadní nárazník, a s dalekou cestou napříč Německem a Francií, s průjezdem části Paříže a napojení se na výpadovku do Le Mans z vnitřního okruhu, což nebyl zrovna nejlepší nápad, protože jsme se zasekli v odpolední zácpě způsobené nehodou malého skůtru kdesi v tunelu, což nám zajistilo popojíždění po několika proudé silnici dobré dvě hodiny. Únava doléhá na všechny několik desítek kilometrů před cílem, poněvadž nikdo z nás toho předešlou noc moc nenaspal díky nervozitě z první návštěvy slavného a kultovního místa motorsportu, a tak se mně daří bez většího úsilí minout jediný výjezd na Le Mans, což nám zajistilo 20 kilometrů navíc po placeném úseku dálnice kamsi na jih a od prvního výjezdu dalších 65 kilometrů po okreskách a silnicích snad třetí třídy s objížďkami zase zpět, kterými jsme se dostali až k okruhu Le Mans před půlnocí, kde na nás už čekal Jarda, který dorazil na své GSX k bráně okruhu již kolem poledne, když my jsme překonávali někde německo-francouzskou hranici. Trochu ponurou náladu ze závěru cesty ještě umocnil pohled na třímetrové ploty, přes které se fakt špatně fotí, což mě skoro dovedlo až na myšlenku jet zase hnedle domů, ale což bylo záhy vyléčeno průjezdem prvního vozu nočních tréninků. Žlutá Corvette C6R s neskutečným řevem nalítává do kopce od cílovky a s do ruda rozsvícenými brzdovými kotouči, a s občasným vyšlehnutím jasně modrého plamene od boku, to pasuje do levé zatáčky esíčka před obloukem Dunlop pronásledovaná "Černým duchem" v podobě nového Peugeotu 908 HDi FAP, který jen proševelil kolem neskutečným fofrem, z čehož zůstávám stát u plotu s otevřenou hubou a nechápajícím výrazem. Rámus Panozu Esperante mám hned zafixovanej v hlavě a nejčistější řev vydávají Astony, z čehož mně běhá mráz po zádech. Po průjezdu posledního vozu se vracím do reality a všímám si teprve co je tu lidu, což jsem snad ještě tolik lidí pohromadě neviděl. Po té se odebíráme do campu doufajíc, že během chvíle budeme již spokojeně pochrupovat ve stanech po náročné cestě přes půl Evropy netušíc, že nás to nejlepší teprve čeká. Domluva s Francouzem je nad naše síly a zachraňuje nás až po několika dlouhých minutách anglicky mluvící hoch s předkama z afrického kontinentu, se kterým jsem schopen se domluvit a daří se mně ho přesvědčit, aby on přesvědčil svého šéfa, že po dlouhé cestě z Čech opravdu nemáme síly ani chuť stanovat někde v lese na divoko a čekat do rána až si budeme moc stoupnout do fronty na lístek do campu, se kterým tu máme teprve nějaká práva. Nakonec se jedno oko přimhouřilo nad deseti unavenými a jsme vpuštěni za zábrany s tím, že ráno budeme pryč než zakokrhá kohout. Stany stojí během chvilky a po malé studené večeři ze železných zásob uleháme a můžeme si vychutnat zasloužený odpočinek a první noc na místě o kterém se nám ještě včera jen zdálo.

Čtvrtek 14.6.2007

První noc lehce propršela a ze stanů lezeme do zamrčeného dne. Po snídani balíme a vyrážíme kousek od hlavní vstupní brány do "stanu" vystát frontu na lístek do campu. Čekajíc ve frontě sleduji všechny kolem sebe a jsem pravděpodobně jediný kdo nemá booking, což docela zaměstnává moje nervy, ale po několika minutách čekání je vše v pořádku a lehčí o 51€  za auto a stan míříme k Focusu a zpět do campu Bleu Nord odkud jsme ráno odjížděli, postavit stany znovu, a konečně se zabydlet na pár následujících dní. U vstupu do campu je to hnedle o něčem jiném a s lístkem se cítíme jako páni. Místo máme během chvilky a přepadeni Jardou, který se tu vyloupnul odněkud ze silnice, stavíme stany dva, a GSX má na příštích pár dní své bezpečné a čtyřiadvacet hodin hlídané místo před hlavní vstupní bránou okruhu Le Mans. Jeskynní příbytky stojí a přes pole a louku máme namířeno odlehčit měšcům každý o dalších 61 za lístek na 75.ročník nejslavnějšího závodu, opatřený kódem, bez jehož jediného nenačtení při vstupu či odchodu ztrácí svou hodnotu a stává se rázem kusem pěkně barevně potištěného papíru. Hnedle u vchodu začínáme stánkový maratón, který by vystačil na několik dní. Ceny za jídlo a pití by doslova zašněrovali vstup do trávicího systému a nechali nejednoho vyhladovět, což se mně s porovnáním cen zde v normálních obchodech zdá až barbarsky nelidské. Po několika hodinovém brouzdání vnitřkem okruhu narážíme na 917ku. Ztrácím řeč, zapomínám, že tu nejsem sám, a běžím směr paddock doufajíc, že se dostanu až k ní, což se následně daří a stál bych tam u ní pravděpodobně ještě dnes, kdyby vše nepřekazil déšť, který nás nakonec zahnal pod jedinou střechu široko daleko, hlavní tribuny. Poseděli jsme, nasáli jsme atmosféru předešlých let a po té se vydali nejrychlejší cestou až k boxům, které byly nečekaně přístupné. Sundané svršky závodních vozů potetované reklamními a sponzorskými logy odkryly agregáty a techniku pro normálního laika doslova nepochopitelnou a sedící pracující technici na místě pohonných jednotek dávají tušit, že poslední doladění před závody není závislé jen na dotažení pár šroubků. Při zpáteční cestě kolem boxů přišla průtrž mračen, kterou jsem jaktěživ nezažil a lidi zahnala skoro až do boxů. Bez holin a pršipláště nezůstal ani chlup suchej a následné vysvitnutí sluníčka, bylo doslova spasením. Syrový řev vytočených agregátů nás od boxů přilákal až na místo kde už byla hlava na hlavě, obléhající plot kolem přístřešků, kde se krčily závodní vozy z dob minulých. Pro mě jednoznačně nejpekelnější zvuk vydávají staré GT40, z čehož jde opravdu strach. Po pár minutách čekání už si hledám své místo, lemujíc uličku, kterou všechny ty krasavci odjíždějí směr závodní trať, připraven fotit. Bohužel s projíždějícími auty opouští onen plac i všichni přítomní technici a jiná individua ověšená propustkami na místa o kterých si můžeme leda tak nechat zdát. Všichni mají zvláštní dar, být tam kde akorát zaclání, a udělat díky nim nějakou fotku je takřka nadlidský výkon, což mě nakonec přivádí do stavu šílenství a celé setkání s historií je nakonec zkouška nervů a psychické odolnosti. Poslední auto odjíždí z dohledu, a mám namířeno k plotu pokusit se zdokumentovat tuto nevšední exhibici. Nějakou chvíli se kocháme a následně se uvelebujeme na jedné z tribun, což se záhy ukazuje jako velice dobrý nápad, protože se přihnalo několik průtrží podobných té, co jsme si užili při prohlídce boxů, a tak nemůžeme být než šťastný, že máme střechu nad hlavou. Večerní tréninky na vodě jsou přehlídkou odvážnosti a umu, a zprvu krouží po okruhu jen dvě auta. Nakonec se přidává většina a podívaná jak na vlastní oči, tak na velkoplošné obrazovce je příjemným závěrem dne.

Pátek 15.6.2007

Další bezesná noc v Le Mans plná pyrotechnických efektů a slavnosti piva se odráží na našich ranních zmuchlaných xichtech. Několika hodinová prohlídka muzea, konzervový oběd na vařiči pod zamračenou oblohou, odpolední procházka přilehlými campy s prohlídkou vzácných exemplářů dorazivších po ose, a večerní bloudění kolem okruhu se sledováním posledních příprav před 75.ročníkem vytrvalostního závodu, takový byl páteční den. Mraky příchozích a zácpy na všech příjezdových komunikacích, není cesty sem ani tam, takže slavnostní přehlídka v centru Le Mans se vzdává.

Sobota 16.6.2007 do 14:30ti hod.

Den na který každý z nás čekal celý předešlý život je tu. Pořádná a vydatná snídaně a vzhůru na okruh, kde to od božího rána vře a s přibývajícím časem se bránami protlačuje víc a víc lidu. Vybaven svačinou a trojnožkou přišpendlenou na báglu se loučím s mojí grupou a pár příštích hodin jsem připraven toulat se v davu a užívat si atmosféru která se jen tak nezažije, a samozřejmě se snažit něco z toho zachytit. Do startu závodu zbývá několik desítek minut a dostat se od někud někam je docela mazec. Poslední fotka od vstupu do paddocku, kde se za plotem seřadil zástup ženštin s cedulemi, a pak do fronty do podchodu pod cílovkou doufajíc, že si během několika příštích minut najdu nějaké vhodné místo, odkud budu sledovat můj první start jednoho z nejslavnějších automobilových závodů na světě...

Sobota 16.6.2007 od 14:30ti hod. - Něděle 17.6.2007

...podchodem jsem se protlačil na druhou stranu s tím, že si udělám pár fotek předstartovních příprav, bohužel netušíc, že ani skoro moje dva metry mně budou k ničemu. Několik posledních řad lidí totiž stálo na stoličkách, štaflích, žebřících a já nevím čeho ještě. Dvě fotky z natažených rukou směrem, co jsem se chtěl kochat, a pak vyrážím rychlím krokem po směru okruhu až k poslední velkoplošné obrazovce před esíčkem Esses, kde se mně daří prostrkat se až kousek od plotu a mít tak pěkný výhled na dění na trati i sledování velkého plátna.

Pár minut čekání a zahřívací kolo je tu. Skupina více jak 50ti speciálů projíždí kolem nás a pak už jen sleduji vrtulníky, které kopírují trať a můžu si tak udělat představu kde až je protilehlá část trati, v mém případě, zatáčka Mulsanne. Na velkoplošné obrazovce se zatím střídají záběry z kamer kolem okruhu, z vrtulníků a občas prostřihem do kokpitu vozu. Nejkrásnější záběr je jak celá tlupa speciálů přijíždí, obloučky zahřívajíc pneumatiky, po rovince Hunaudieres do zatáčky Mulsanne, s občasným prostřihem na jezdce jak strojově mění polohu volantu z leva doprava, a to vše doplněno nenápadnou, ale podmanivou hudbou, z čehož mně běhá mráz po zádech a nemůžu se odtrhnout od sledování každého detailu na obrazovce. Zatáčka Porsche, Maison Blanche, Ford a je odstartován 75. závod 24 hodin Le Mans za neskutečného fandění všech přítomných. Je to taková atmosféra, která se slovy nedá absolutně popsat a ve chvíli kdy vozy vyrazily do závodu, jsem se dojetím a silou okamžiku rozbrečel.

...a tímto pro mě začal maratón za honbou nějaké fotky z převážně obtížných diváckých pozic, s kocháním se projíždějících závodních vozů, posloucháním té nejkrásnější hudby pro mé uši - vytočených motorů, a užíváním si závodu o kterém jsem doteď jen snil, že někdy uvidím na vlastní oči.

Pár odpoledních přeháněk vystřídala slunečná obloha, večerní procházka do zatáčky Porsche, kde mě jeden z vybavených fotografů nechal udělat pár fotek z jeho štaflí, a jinak celý závod jsem trávil mezi zatáčkou Ford a Tertre Rouge. Nejvíc jsem se těšil na večer až se trochu setmí a budou krásně vidět rozžhavené prstence brzdových kotoučů, což jsem se snažil zachytit, ale na 50 metrů skrz plot, to dopadlo, jak to dopadlo. Po půlnoci jsem se vydal do stanu, nabrat síly na další den a za neutuchající melodie zpívajících agregátů, která se rozléhala všude kolem, se snažil usnout.

Východ slunce nad tratí se mně bohužel povedlo zaspat. Celý den bylo pěkné počasí a k ránu vylidněný okruh zase kolem poledne praskal ve švech. Dvě hodiny před koncem závodu začal neskutečný liják, který neustál celé tři hodiny a tak závěr závodu připomínal spíše závody člunů. Pár posledním fotkám jsem doslova obětoval vše co jsem mohl. Po průjezdu posledního vozu se otevřely brány na trať, které už dobrou půl hodinu před koncem odolávaly nedočkavým fanouškům, a trať se během několika sekund zaplnila davem přítomných lidí. Vyhlášení vítězů, pár fotek z tribuny, a nebýt durch až na kost, tak bych se procházel po okruhu dokud by mě nevyhodili.

Všichni odjíždějí, my zůstáváme a v klidu vyrážíme na cestu domů až zítra. Akorát JD si ještě večer došel pro GSX, která několik posledních dní byla u hlavního vchodu. Nedělní večer v campu je docela hardcore. Dánové a Britové mají opravdu vybrané chování a zapálená 30ti metrová lajna benzínu v campu mezi stany je už trošku moc.

Pondělí 18.6.2007

Noc jsme ve zdraví přežili a pomalu balíme na cestu. V campu už brázdí dodávka snědých supů a sbírají vše co se jim hodí. Opět jeden nestandardní ohníček v podobě hořícího stanu alá GB, a po snídani vyrážíme. Míjíme zavřené brány okruhu a letmý pohled za pletivo je víc než hrozný. Okolí trati připomíná spíše smeťák, což je opravdu smutné a ukazuje tak, čeho jsou lidi schopný převážně za jednu noc! Samozřejmě než se vydáme úplně na cestu domů, musíme si projet většinu trati, která je od zatáčky Tertre Rouge až po zatáčku Porsche běžnou veřejnou komunikací. Svezení je to parádní a závidíme všem závodníkům, kteří tu ještě před pár hodinami pokořovali třistakilometrovou rychlost a užívali si tenhle překrásný přírodní úsek v šesti set koňových vozech. Luďa probouzí své rally vášně z dávných časů, ale plně naložený Focus ho drží nadále v realitě. Na kruháči pod zatáčkou Porsche otáčíme a ještě jednou v protisměru jedeme až do Tertre Rouge, odkud máme namířeno do centra Le Mans, kde na náměstí necháváme Focuse a vyrážíme na malou obhlídku katedrály St.Julien.

Centrum Le Mans opouštíme v 10:40. JD mizí napřed, ale vzhledem k jeho častým zastávkám jedeme téměř společně. Paříži se vyhýbáme obchvatem a na N4 najíždíme během pár minut. Pak už je cesta stejná jako když jsme před pár dny mířili opačným směrem. Kulturní vložkou na závěr je dojezd na první českou pumpu na hladové oko, které svítilo celých 60 kilometrů a atmosféra v autě houstla každou minutou, ale vše nakonec dobře dopadlo. Do Prahy přijíždíme před druhou ranní a na tachu od dnešního rána přibylo něco málo přes 1300 kilometrů.

text & foto: David M.Bodlák / 3w.DMBnet.cz

 

 

 

lemans07-095.jpg (78227 bytes)
lemans07-102.jpg (86557 bytes)
lemans07-005.jpg (115500 bytes)
lemans07-004.jpg (136478 bytes)
lemans07-009.jpg (155242 bytes)
lemans07-024.jpg (174156 bytes)
lemans07-026.jpg (179255 bytes)
lemans07-029.jpg (136059 bytes)
lemans07-036.jpg (108424 bytes)
lemans07-038.jpg (102960 bytes)
lemans07-043.jpg (80524 bytes)
lemans07-044.jpg (175672 bytes)
lemans07-048.jpg (113581 bytes)
lemans07-059.jpg (149288 bytes)
lemans07-063.jpg (100994 bytes)
lemans07-066.jpg (92154 bytes)
lemans07-067.jpg (114771 bytes)
lemans07-069.jpg (96167 bytes)
lemans07-070.jpg (91391 bytes)
lemans07-071.jpg (100526 bytes)
lemans07-083.jpg (131896 bytes)
lemans07-087.jpg (119298 bytes)
lemans07-089.jpg (105391 bytes)
lemans07-091.jpg (89454 bytes)
lemans07-092.jpg (107019 bytes)
lemans07-093.jpg (111223 bytes)
lemans07-094.jpg (100355 bytes)
lemans07-097.jpg (111148 bytes)
lemans07-098.jpg (106601 bytes)
lemans07-146.jpg (139667 bytes)
lemans07-170.jpg (63606 bytes)
lemans07-189.jpg (184377 bytes)