
Mistrovství světa značek v roce 1973 obnášelo
deset závodů. Z loňských závodů odpadly 1000 km Buenos Aires, 12 h
Sebringu, který se jel jen pro vozy GT a 1000 km Brands Hatch. Místo vyřazených
závodů se nově jely závody 6 h
Vellelungy v Itálii a 1000 km Dijonu ve Francii. Sezóna se očekávala
velmi dramatická. Otázkou bylo komu se podaří narušit loňskou suverenitu
vozů Ferrari. Šance se dávaly především značkám Mirage a Alfa Romeo.
První z nich v barvách
firmy Gulf a pod vedením Johna Wyera byla
ale stíhána defekty a druhá obeslala jen málo závodů, maximálně se dvěma
vozy. O drama se však postarala francouzská Matra s upraveným typem
Matra-Simca 670 B. Její loňské vítězství v Le Mans se připisovalo neúčasti
vozů Ferrari a nikdo neočekával, že tyto vozy budou mnohde rychlejší a
spolehlivější než Ferrari. Boj o titul trval až do posledních dvou závodů.
V prvním závodě v Daytoně se startérovi
představilo jen šest třílitrových prototypů, zbytek tvořily vozy GT a
cestovní vozy. Italské týmy nepřijely kvůli malému startovnému a Matra
byla pouze jedna. Všechny prototypy však odpadly pro poruchy nebo havárie a vítězství
si poprvé odnesl vůz Porsche 911
Carrera RS. V italské Vallelunze již bylo startovní pole kompletní. Jaké
však bylo pro domácí fanoušky překvapení, když již v tréninku byla
nejrychlejší Matra. Ta nakonec zvítězila i v závodě s posádkou
Pescarolo-Larrousse před třemi továrními vozy Ferrari 312 PB. Další závod
v Dijonu přinesl obdobný výsledek, opět vyhrála posádka Pescarolo s Larroussem
na Matře před Ferrari Ickxe a Redmana. Třetí byla opět
Matra. Odveta
Ferrari se čekala na domácí Monze. V tréninku byl ale nejrychlejší
Francois Cevert na Matře a vedl se spolujezdcem Beltoisem i v závodě.
Nakonec mu nevydržela spojka a musel odstoupit. První a druhé místo tak konečně
vybojoval Ferrari s posádkami Ickx-Redman a Reutemann-Schenken, před třetí
Matrou Pescarola a Larrousseho. V Belgickém Spa byl v tréninku
nejrychlejší Ickx na Ferrari a v závodě svedl velký boj s Pescarolem
na Matře. Nakonec oba odpadli a vítězství si odnesla dvojice Hailwood-Bell
na voze Mirage M6-DFV. Závod Targa Florio se jel v tomto roce jako součást
mistrovství světa naposled. Úzké cesty mezi domky pamatující minulé
století a temperamentní obecenstvo v bezprostřední blízkosti trati je
opravdu malou zárukou bezpečnosti. Tým Matra zde nestartoval. Naopak Alfa
Romeo zde poprvé do závodu nasadila nové vozy 33 TT 12 s novým dvanáctiválcovým
motorem o výkonu 327 kW. Byly nejrychlejší a v závodě vedly, ale
nakonec všechny havarovaly. Stejně tak nedojely obě Ferrari, Ickx havaroval a
Merzario zničil převodovku. Vítězství si podruhé vydobyl vůz Porsche 911
Carrera RS, tentokrát s posádkou Müller-van Lennep, před
Munarim s Andruetem
na Lancii Stratos. Na německém Nürburgringu pokračoval duel Ferrari-Matra.
Matra byla nejrychlejší, ale oba její vozy odpadly pro poruchy. První dvě místa
tak obsadily Ferrari 312 PB s posádkami Ickx-Redman a Merzario-Pace před
Chevronem B 23. V posledních dvou závodech však opět dominovala Matra s jezdci
Pescarolem a Larroussem, kteří vyhrály oba závody v Zeltwegu i Watkins
Glen. Nejrychlejší Ferrari s Ickxem a Redmanem bylo na Zeltwegu třetí
za další Matrou a ve Watkins Glen druhé před dalším Ferrari Merzaria a
Paceho.
Celkově v Mistrovství světa slavila poprvé
vítězství značka Matra, která vyhrála pět z deseti závodů a získala
124 bodů, před Ferrari se dvěma vítězstvími a 115 body (celkově získaly
Ferrari 137 bodů, ale počítalo se pouze sedm nejlepších výsledků) a
Porsche také se dvěma vítězstvími a 82 body.
Před závodem v Le Mans ještě nebylo
zdaleka o titulu rozhodnuto a tak týmy Matra i Ferrari věnovaly přípravě
velkou pozornost. V tu dobu měly obě stáje po dvou vítězstvích v seriálu
mistrovství světa, stejně jako značka Porsche. S tou se však na rychlém
okruhu v Le Mans nepočítalo.
Závod se jel 9. a 10.června a jeho součástí
byly oslavy 50. výročí založení.
K tomuto výročí uspořádal pořádající automotoklub několik úvodních
závodů. Mimo jiné i dva závody pro veterány z Le Mans, to je vozů,
jejichž typy se zúčastnily závodů do roku 1939 a 1959. Jubilejní ročník
se skutečně vydařil. Byl bez jediné kapky deště, bez mrtvých a raněných
a byl téměř tak napínavý jako v roce 1969.
Ferrari postavil na start tři vozy 312 PB s novou
prodlouženou zádí se zadním přítlačným křídlem a startovními čísly
15, 16 a 17. Vozy pilotovaly posádky Ickx-Redman, Merzario-Pace a Reuteman-Schenken.
Všichni tito jezdi jezdili zároveň formuli jedna a tím se nemohla pochlubit žádná
jiná stáj. Vozy Ferrari měly upravený loňský motor se sníženým zdvihem, aby bylo možno zvýšit jeho otáčky. Výkon stoupl na 349 kW. Obě
Ferrari číslo 15 a 16 byly také nejrychlejší v tréninku a startovaly
z první řady.
Jejich hlavními soupeři
byly vozy Matra Simca
670 B. Firma Matra postavila na start čtyři vozy. Se startovním číslem 10
jela posádka Beltois-Cevert, s číslem 11 Pescarolo-Larrousse, s číslem
12 Jabouille-Jaussaud a se startovním číslem 14 Depailler a Wollek. Vozy
Matra byly v podstatě loňské vylepšené modely 670. Titanové ojnice
byly nahrazeny ocelovými a převodovka ZF byla vyměněna za novou převodovku
Porsche. Motory měly snížený výkon na 338 kW při 10 500 ot./min.
Soupeřem favoritů Matra a Ferrari mohly být
vozy Mirage M 6 s vidlicovými osmiválci Ford Cosworth DFV o objemu 2998
cm3 a výkonu 331 kW při 10 000 ot./min., velmi úspěšnými ve
formuli 1. Stejné motory měly i vozy Lola T 282.
Ve třídě GT byly hlavními soupeři vozy
Ferrari 365 GTB/4 Daytona s vpředu uloženými vidlicovými dvanáctiválci
o objemu 4390 cm3 a výkonu 331 kW při 8500 ot./min. a vozy Porsche
911 Carrera RS s vzadu uloženými ležatými vzduchem chlazenými šestiválci
o objemu 2806 cm3 a výkonu 228 kW.
Rychlostí překvapily cestovní vozy skupiny 2,
které byly znovu připuštěny do závodu, ovšem v případě, že v tréninku
dosáhly stanoveného limitu. Na start se tak vrátily vozy, pro které byl závod
v Le Mans ve svých počátcích pořádán. Jak víme, v počátcích
se závodu účastnily pouze sériové cestovní vozy, které musely mít minimálně
čtyři sedadla. BMW coupé 3,3 litru a továrnou přihlášené Fordy Capri měly
startovní pozice před nejrychlejšími Ferrari a Porsche Carrerami skupiny GT.
Jejich rychlost však byla částečně na úkor spolehlivosti.
Do závodu nastoupily i dvě ženy, 28letá
belgičanka
Christine Berkersová na dvoulitru Chevron B 25 brzo ze závodu pro defekt
odpadla. 32letá francouzska, čtyřnásobná mistryně Francie v automobilových
soutěžích, Marie-Claude Beaumotová na sedmilitrovém Chevroletu Corvette o výkonu
478 kW nakonec dojela na 12. místě.
V tréninku byli nejrychlejší
jezdci
Ferrari Merzario a Ickx. Teprve potom byly Matry Beltoise, Pescarola a
Jabouilleho. Po startu plného počtu 55 vozidel, se ujal vedení Merzario. Ickx
s druhým Ferrari se držel za ním. Po první hodině závodu měl již
Merzario na Ferrari č.16 náskok na nejlepší Matru Ceverta č.10 téměř půl
minuty. Po hodině a třičtvrtě, když zajel Ferrari č.16 poprvé natankovat,
měl již ujeto 27 kol a náskok na Matru přes jednu minutu. Po chvíli však
došlo u Merzariova Ferrari k poruše na palivové nádrži. Z vozu
unikalo palivo. Merzario musí kvůli odstranění závady do boxu a propadá se
až na 14. místo.
Do čela se dostala po necelých dvou hodinách
závodu Matra č.10 dvojice Cevert-Beltoise. Na druhém a třetím místě je
také Matra č.11 jezdců Pescarola a Larrousse a Matra č.14 Depaillera a
Wolleka. Teprve čtvrtý jede Ferrari č.17 posádky Reutemann-Schenken. Za ním
je Ickx s Redmanem. Po třech hodinách závodu má Ferrari na první Matru
ztrátu přes dvě minuty. Nehodu má Matra č.12, jezdcem Jassaud s ní
vylétl z trati, ale vrátil se a pokračoval v závodě. Merzario s Pacem se již propracovali ze čtrnáctého na osmé místo.
Po osmé hodině večer se do čela dostal Bob
Wollek na Matře č.14 před Ferrari dvojice Reuteman-Schenken s číslem
17 a další Matrou č.11 řízenou Pescarolem. Těsně před devátou
hodinou večer však zajíždí Wollek do depa, jeho motor je bez oleje a není
schopen pokračovat v jízdě. Vedoucí Matra je tedy mimo hru a čelo závodu
opět patří značce Ferrari před Matrou. Na třetím místě se nyní drží vůz
Mirage řízený Hailwoodem a za ním jede Alfa Romeo. Teprve na šestém místě
je po Beltoisově výletu mimo trať Matra č.10. Cevert se snaží tuto ztrátu
dohnat a zajíždí rekord kola časem 3:39,6 min. a průměrem 223,6 km/h.
V polovině závodu jede Ferrari na prvních
dvou místech. První je startovní číslo 17 s jezdci Reutemennem a
Schenkenem a na druhé místo se propracovalo startovní číslo 15 s jezdci
Ickxem a Redmanem.
Po šesti hodinách jízdy na vedoucí pozici
odstupuje v půl třetí v noci Ferrari č.17 posádky Reutemann-Schenken,
když ojnice proráží karter jejich motoru. To znamená konec. Vedení přebírá
další Ferrari č.15 s jezdci Ickxem a Redmanem, kteří zpočátku šetřili
vůz a nyní se jim to vyplatilo. V patách jim jsou se ztrátou dvou kol
Pescarolo a Larrousse na Matře č.11. Soukromá Alfa Romeo s jezdci
Facettim a Zeccolim se pravidelnou jízdou dostala na třetí místo. Později však
měla potíže s převodovkou a spojkou a propadla se opět dozadu. Na čtvrté
místo se již se ztrátou čtyř kol probojovalo Ferrari č.16 Marzaria a
Paceho. Vůz Mirage jezdící předtím na třetím místě vylétl z trati.
Dalšího zklamání se dočkala značka Matra. Beltoise s vozem č.10 při
prudkém průjezdu zatáčky naráží na vyvýšený okraj dráhy a výsledkem
je ulomený závěs kola, které odlétá desítky metrů daleko. Další Matra
je vyřazena. Druhý jezdec tohoto vozu Francois Cevert, který v Le Mans věřil
ve vítězství se 6.10. tohoto roku zabil při tréninku na Velkou cenu formule
1 ve Watkins Glen.
Kolem osmé hodiny ranní, kdy do konce závodu zbývalo
ještě osm hodin, předjela Matra č.11 Ferrari č.15, který musel zastavit a
natankovat. Stav Matry byl podle zvuku motoru lepší než stav Ferrari, který
měl potíže s výfukem, čímž trpěl
výkon motoru. V boxi Ferrari
měli obavy, že by se tím mohly poškodit ventily. Postupně se Matra posádky
Pescarolo-Larrousse, která byla v naprostém pořádku, vzdálila od
Ferrari a bylo jasné, že pojede-li dále bez závady, nebude jí nic stát v cestě
k vítězství. Italové se tedy rozhodli, že pojedou bezpečně. V půl
jedenácté vyměnili poškozený výfuk, čímž se náskok Matry zvýšil na
dvě kola. O hodinu později museli ještě u Ferrari vyměnit prasklou nádrž
a vůz se tak propadl o další čtyři kola. Zdálo se, že vítězství Matry
již nic nezabrání.
V poledne, když vedoucí Matra č.11
natankovala, nebylo možno spouštěčem spustit motor. V Le Mans ale není
dovoleno vyměňovat celé agregáty. Zatím co elektrikáři horečně
pracovali, doháněl Ickx svá ztracená kola, jedno po druhém. Dohonil již tři
kola a odjel do boxu. Když červený vůz natankoval, převzal jej Redman a
Matra stále ještě stála v boxech. Na plně obsazených tribunách bylo hrozivé
ticho, byl to nejnapínavější okamžik závodu. Ferrari zase projel kolem
boxu a zadní kola modré Matry byla stále ještě ve vzduchu. Mechanici horečně
pracovali. Pak zazněl ostrý řev, který byl okamžitě přehlušen velkým jásotem
statisíců diváků. S kvílejícími pneumatikami zasáhla Matra znovu do
závodu. Byla ještě jedno kolo před Ferrari. Ten mohl již jen doufat, že
Matra bude mít další potíže. Na třetím místě jel další Ferrari s Merzariem
a Pacem.
Devadesát minut před koncem závodu zajíždí
Redman na Ferrari pomalu k boxům s poškozeným motorem. V závodě
podruhé vítězí vůz Matra 670 B, tentokrát je vedle Henri Pescarola týmový
kolega Gérard Larrousse. Závod zajeli průměrnou rychlostí 202,247 km/h., když ujeli vzdálenost
4.853,95 km. Vytvořili tak rekord trati, který nebyl další
čtyři
roky překonán. Na druhém místě se umístila dvojice Arturo Merzario
a Carlos Pace na Ferrari 312 PB a na třetí místo nakonec postoupila druhá
Matra 670 B s jezdci Jean Pierre Jabouillem a Jean Pierre Jaussaudem. Překvapením
bylo čtvrté místo vozu Porsche 911 Carrera RSR v barvách stáje Martini
odvozeného od vozu GT, který startoval v kategorii sportovních vozů a měl
výkon pouhých 250 kW. Toto dobré umístění si vysloužil především zcela
absolutní spolehlivostí, když v depu zastavoval jen pro tankování a výměnu
jezdců. V kategorii GT vozů zvítězilo Ferrari 365 GTB/4 s jezdci
Elfordem a Ballot-Lénou před Porsche 911 Carrera RS, když celkově obsadilo
šesté místo. Z cestovních vozů dojel do cíle jenom jediný BMW s posádkou
Quester-Hezemans na celkovém 11. místě průměrnou rychlostí 175 km/h.
Závod dokončilo 21 vozů.
Vítězný vůz Matra
Simca 670 B byl vylepšený loňský model 670. Hlavní změny se týkaly
drobných úprav motoru jehož výkon byl zvýšen na 338 kW (460 k) a měl nové
ocelové ojnice místo původních titanových. Špičkový výkon motoru na
kratších závodech byl až 346 kW (470 k). Vůz měl novou převodovku
Porsche a drobné úpravy podvozku a karoserie.
Vozy Ferrari
312 PB měly oproti loňským typům upravený dvanáctiválcový ležatý
motor o objemu 2992 cm3 a výkonu 349 kW (475 k) při 11 800 ot./min.
Motor měl zvětšené vrtání na 80 mm a zmenšený zdvih na 49,6 mm. Upravený
podvozek měl zvětšený rozvor na 2340 mm.
|
|
|
kol
|
kol
|
km |
1. Pescarolo / Larrousse
|
Matra Simca 670 B |
F
|
202,2 |
355 |
4.853,94 |
2. Merzario / Pace
|
Ferrari 312 PB
|
It.
|
198,8 |
349 |
4.772,29 |
3. Jabouille / Jaussaaud |
Matra Simca 670 B
|
F |
188,6 |
331 |
4.526,16 |
4. Müler / van Lennep |
Porsche
911 Carrera
|
D |
186,9 |
328 |
4.485,36 |
5. Fernández / Cheneviere |
Porsche 908/3
|
D |
181,7 |
319 |
4.359,99 |
6. Elford / Ballot-Léna
|
Ferrari 365 GTB/4
|
It. |
180,1 |
|
4.321,34 |
7. Ortega / Merello
|
Porsche 908/2
|
D |
179,7 |
|
4.312,93 |