Mistrovství světa značek v roce 1973 obnášelo deset závodů. Z loňských závodů odpadly 1000 km Buenos Aires, 12 h Sebringu, který se jel jen pro vozy GT a 1000 km Brands Hatch. Místo vyřazených závodů se nově  jely závody 6 h Vellelungy v Itálii a 1000 km Dijonu ve Francii. Sezóna se očekávala velmi dramatická. Otázkou bylo komu se podaří narušit loňskou suverenitu vozů Ferrari. Šance se dávaly především značkám Mirage a Alfa Romeo. První z nich v barvách firmy Gulf a pod vedením Johna Wyera byla ale stíhána defekty a druhá obeslala jen málo závodů, maximálně se dvěma vozy. O drama se však postarala francouzská Matra s upraveným typem Matra-Simca 670 B. Její loňské vítězství v Le Mans se připisovalo neúčasti vozů Ferrari a nikdo neočekával, že tyto vozy budou mnohde rychlejší a spolehlivější než Ferrari. Boj o titul trval až do posledních dvou závodů.

V prvním závodě v Daytoně se startérovi představilo jen šest třílitrových prototypů, zbytek tvořily vozy GT a cestovní vozy. Italské týmy nepřijely kvůli malému startovnému a Matra byla pouze jedna. Všechny prototypy však odpadly pro poruchy nebo havárie a vítězství si poprvé odnesl vůz  Porsche 911 Carrera RS. V italské Vallelunze již bylo startovní pole kompletní. Jaké však bylo pro domácí fanoušky překvapení, když již v tréninku byla nejrychlejší Matra. Ta nakonec zvítězila i v závodě s posádkou Pescarolo-Larrousse před třemi továrními vozy Ferrari 312 PB. Další závod v Dijonu přinesl obdobný výsledek, opět vyhrála posádka Pescarolo s Larroussem na Matře před Ferrari Ickxe a Redmana. Třetí byla opět Matra. Odveta Ferrari se čekala na domácí Monze. V tréninku byl ale nejrychlejší Francois Cevert na Matře a vedl se spolujezdcem Beltoisem i v závodě. Nakonec mu nevydržela spojka a musel odstoupit. První a druhé místo tak konečně vybojoval Ferrari s posádkami Ickx-Redman a Reutemann-Schenken, před třetí Matrou Pescarola a Larrousseho. V Belgickém Spa byl v tréninku nejrychlejší Ickx na Ferrari a v závodě svedl velký boj s Pescarolem na Matře. Nakonec oba odpadli a vítězství si odnesla dvojice Hailwood-Bell na voze Mirage M6-DFV. Závod Targa Florio se jel v tomto roce jako součást mistrovství světa naposled. Úzké cesty mezi domky pamatující minulé století a temperamentní obecenstvo v bezprostřední blízkosti trati je opravdu malou zárukou bezpečnosti. Tým Matra zde nestartoval. Naopak Alfa Romeo zde poprvé do závodu nasadila nové vozy 33 TT 12 s novým dvanáctiválcovým motorem o výkonu 327 kW. Byly nejrychlejší a v závodě vedly, ale nakonec všechny havarovaly. Stejně tak nedojely obě Ferrari, Ickx havaroval a Merzario zničil převodovku. Vítězství si podruhé vydobyl vůz Porsche 911 Carrera RS, tentokrát s posádkou Müller-van Lennep, před Munarim s Andruetem na Lancii Stratos. Na německém Nürburgringu pokračoval duel Ferrari-Matra. Matra byla nejrychlejší, ale oba její vozy odpadly pro poruchy. První dvě místa tak obsadily Ferrari 312 PB s  posádkami Ickx-Redman a Merzario-Pace před Chevronem B 23. V posledních dvou závodech však opět dominovala Matra s jezdci Pescarolem a Larroussem, kteří vyhrály oba závody v Zeltwegu i Watkins Glen. Nejrychlejší Ferrari s Ickxem a Redmanem bylo na Zeltwegu třetí za další Matrou a ve Watkins Glen druhé před dalším Ferrari Merzaria a Paceho.

Celkově v Mistrovství světa slavila poprvé vítězství značka Matra, která vyhrála pět z deseti závodů a získala 124 bodů, před Ferrari se dvěma vítězstvími a 115 body (celkově získaly Ferrari 137 bodů, ale počítalo se pouze sedm nejlepších výsledků) a Porsche také se dvěma vítězstvími a 82 body.

Před závodem v Le Mans ještě nebylo zdaleka o titulu rozhodnuto a tak týmy Matra i Ferrari věnovaly přípravě velkou pozornost. V tu dobu měly obě stáje po dvou vítězstvích v seriálu mistrovství světa, stejně jako značka Porsche. S tou se však na rychlém okruhu v Le Mans nepočítalo.

Závod se jel 9. a 10.června a jeho součástí byly oslavy  50. výročí založení. K tomuto výročí uspořádal pořádající automotoklub několik úvodních závodů. Mimo jiné i dva závody pro veterány z Le Mans, to je vozů, jejichž typy se zúčastnily závodů do roku 1939 a 1959. Jubilejní ročník se skutečně vydařil. Byl bez jediné kapky deště, bez mrtvých a raněných a byl téměř tak napínavý jako v roce 1969.

Ferrari postavil na start tři vozy 312 PB s novou prodlouženou zádí se zadním přítlačným křídlem a startovními čísly 15, 16 a 17. Vozy pilotovaly posádky Ickx-Redman, Merzario-Pace a Reuteman-Schenken. Všichni tito jezdi jezdili zároveň formuli jedna a tím se nemohla pochlubit žádná jiná stáj. Vozy Ferrari měly upravený loňský motor se sníženým zdvihem, aby bylo možno zvýšit jeho otáčky. Výkon stoupl na 349 kW. Obě Ferrari číslo 15 a 16 byly také nejrychlejší v tréninku a startovaly z první řady.

Jejich hlavními soupeři byly vozy Matra Simca 670 B. Firma Matra postavila na start čtyři vozy. Se startovním číslem 10 jela posádka Beltois-Cevert, s číslem 11 Pescarolo-Larrousse, s číslem 12 Jabouille-Jaussaud a se startovním číslem 14 Depailler a Wollek. Vozy Matra byly v podstatě loňské vylepšené modely 670. Titanové ojnice byly nahrazeny ocelovými a převodovka ZF byla vyměněna za novou převodovku Porsche. Motory měly snížený výkon na 338 kW při 10 500 ot./min.

Soupeřem favoritů Matra a Ferrari mohly být vozy Mirage M 6 s vidlicovými osmiválci Ford Cosworth DFV o objemu 2998 cm³ a výkonu 331 kW při 10 000 ot./min., velmi úspěšnými ve formuli 1. Stejné motory měly i vozy Lola T 282.

Ve třídě GT byly hlavními soupeři vozy Ferrari 365 GTB/4 Daytona s vpředu uloženými vidlicovými dvanáctiválci o objemu 4390 cm³ a výkonu 331 kW při 8500 ot./min. a vozy Porsche 911 Carrera RS s vzadu uloženými ležatými vzduchem chlazenými šestiválci o objemu 2806 cm³ a výkonu 228 kW.

Rychlostí překvapily cestovní vozy skupiny 2, které byly znovu připuštěny do závodu, ovšem v případě, že v tréninku dosáhly stanoveného limitu. Na start se tak vrátily vozy, pro které byl závod v Le Mans ve svých počátcích pořádán. Jak víme, v počátcích se závodu účastnily pouze sériové cestovní vozy, které musely mít minimálně čtyři sedadla. BMW coupé 3,3 litru a továrnou přihlášené Fordy Capri měly startovní pozice před nejrychlejšími Ferrari a Porsche Carrerami skupiny GT. Jejich rychlost však byla částečně na úkor spolehlivosti.

Do závodu nastoupily i dvě ženy, 28letá belgičanka Christine Berkersová na dvoulitru Chevron B 25 brzo ze závodu pro defekt odpadla. 32letá francouzska, čtyřnásobná mistryně Francie v automobilových soutěžích, Marie-Claude Beaumotová na sedmilitrovém Chevroletu Corvette o výkonu 478 kW nakonec dojela na 12. místě.

V tréninku byli nejrychlejší jezdci Ferrari Merzario a Ickx. Teprve potom byly Matry Beltoise, Pescarola a Jabouilleho. Po startu plného počtu 55 vozidel, se ujal vedení Merzario. Ickx s druhým Ferrari se držel za ním. Po první hodině závodu měl již Merzario na Ferrari č.16 náskok na nejlepší Matru Ceverta č.10 téměř půl minuty. Po hodině a třičtvrtě, když zajel Ferrari č.16 poprvé natankovat, měl již ujeto 27 kol a náskok na Matru přes jednu minutu. Po chvíli však došlo u Merzariova Ferrari k poruše na palivové nádrži. Z vozu unikalo palivo. Merzario musí kvůli odstranění závady do boxu a propadá se až na 14. místo.

Do čela se dostala po necelých dvou hodinách závodu Matra č.10 dvojice Cevert-Beltoise. Na druhém a třetím místě je také Matra č.11 jezdců Pescarola a Larrousse a Matra č.14 Depaillera a Wolleka. Teprve čtvrtý jede Ferrari č.17 posádky Reutemann-Schenken. Za ním je Ickx s Redmanem. Po třech hodinách závodu má Ferrari na první Matru ztrátu přes dvě minuty. Nehodu má Matra č.12, jezdcem Jassaud s ní vylétl z trati, ale vrátil se a pokračoval v závodě. Merzario s Pacem  se již propracovali ze čtrnáctého na osmé místo.

Po osmé hodině večer se do čela dostal Bob Wollek na Matře č.14 před Ferrari dvojice Reuteman-Schenken s číslem 17 a další Matrou č.11 řízenou Pescarolem. Těsně před devátou hodinou večer však zajíždí Wollek do depa, jeho motor je bez oleje a není schopen pokračovat v jízdě. Vedoucí Matra je tedy mimo hru a čelo závodu opět patří značce Ferrari před Matrou. Na třetím místě se nyní drží vůz Mirage řízený Hailwoodem a za ním jede Alfa Romeo. Teprve na šestém místě je po Beltoisově výletu mimo trať Matra č.10. Cevert se snaží tuto ztrátu dohnat a zajíždí rekord kola časem 3:39,6 min. a průměrem 223,6 km/h.

V polovině závodu jede Ferrari na prvních dvou místech. První je startovní číslo 17 s jezdci Reutemennem a Schenkenem a na druhé místo se propracovalo startovní číslo 15 s jezdci Ickxem a Redmanem.

Po šesti hodinách jízdy na vedoucí pozici odstupuje v půl třetí v noci Ferrari č.17 posádky Reutemann-Schenken, když ojnice proráží karter jejich motoru. To znamená konec. Vedení přebírá další Ferrari č.15 s jezdci Ickxem a Redmanem, kteří zpočátku šetřili vůz a nyní se jim to vyplatilo. V patách jim jsou se ztrátou dvou kol Pescarolo a Larrousse na Matře č.11. Soukromá Alfa Romeo s jezdci Facettim a Zeccolim se pravidelnou jízdou dostala na třetí místo. Později však měla potíže s převodovkou a spojkou a propadla se opět dozadu. Na čtvrté místo se již se ztrátou čtyř kol probojovalo Ferrari č.16 Marzaria a Paceho. Vůz Mirage jezdící předtím na třetím místě vylétl z trati. Dalšího zklamání se dočkala značka Matra. Beltoise s vozem č.10 při prudkém průjezdu zatáčky naráží na vyvýšený okraj dráhy a výsledkem je ulomený závěs kola, které odlétá desítky metrů daleko. Další Matra je vyřazena. Druhý jezdec tohoto vozu Francois Cevert, který v Le Mans věřil ve vítězství se 6.10. tohoto roku zabil při tréninku na Velkou cenu formule 1 ve Watkins Glen.

Kolem osmé hodiny ranní, kdy do konce závodu zbývalo ještě osm hodin, předjela Matra č.11 Ferrari č.15, který musel zastavit a natankovat. Stav Matry byl podle zvuku motoru lepší než stav Ferrari, který měl potíže s výfukem, čímž trpěl výkon motoru. V boxi Ferrari měli obavy, že by se tím mohly poškodit ventily. Postupně se Matra posádky Pescarolo-Larrousse, která byla v naprostém pořádku, vzdálila od Ferrari a bylo jasné, že pojede-li dále bez závady, nebude jí nic stát v cestě k vítězství. Italové se tedy rozhodli, že pojedou bezpečně. V půl jedenácté vyměnili poškozený výfuk, čímž se náskok Matry zvýšil na dvě kola. O hodinu později museli ještě u Ferrari vyměnit prasklou nádrž a vůz se tak propadl o další čtyři kola. Zdálo se, že vítězství Matry již nic nezabrání.

V poledne, když vedoucí Matra č.11 natankovala, nebylo možno spouštěčem spustit motor. V Le Mans ale není dovoleno vyměňovat celé agregáty. Zatím co elektrikáři horečně pracovali, doháněl Ickx svá ztracená kola, jedno po druhém. Dohonil již tři kola a odjel do boxu. Když červený vůz natankoval, převzal jej Redman a Matra stále ještě stála v boxech. Na plně obsazených tribunách bylo hrozivé ticho, byl to nejnapínavější okamžik závodu. Ferrari zase projel kolem boxu a zadní kola modré Matry byla stále ještě ve vzduchu. Mechanici horečně pracovali. Pak zazněl ostrý řev, který byl okamžitě přehlušen velkým jásotem statisíců diváků. S kvílejícími pneumatikami zasáhla Matra znovu do závodu. Byla ještě jedno kolo před Ferrari. Ten mohl již jen doufat, že Matra bude mít další potíže. Na třetím místě jel další Ferrari s Merzariem a Pacem.

Devadesát minut před koncem závodu zajíždí Redman na Ferrari pomalu k boxům s poškozeným motorem. V závodě podruhé vítězí vůz Matra 670 B, tentokrát je vedle Henri Pescarola týmový kolega Gérard Larrousse. Závod zajeli průměrnou rychlostí 202,247 km/h., když ujeli vzdálenost 4.853,95 km. Vytvořili tak rekord trati, který nebyl další čtyři roky překonán. Na druhém místě se umístila dvojice Arturo Merzario a Carlos Pace na Ferrari 312 PB a na třetí místo nakonec postoupila druhá Matra 670 B s jezdci Jean Pierre Jabouillem a Jean Pierre Jaussaudem. Překvapením bylo čtvrté místo vozu Porsche 911 Carrera RSR v barvách stáje Martini odvozeného od vozu GT, který startoval v kategorii sportovních vozů a měl výkon pouhých 250 kW. Toto dobré umístění si vysloužil především zcela absolutní spolehlivostí, když v depu zastavoval jen pro tankování a výměnu jezdců. V kategorii GT vozů zvítězilo Ferrari 365 GTB/4 s jezdci Elfordem a Ballot-Lénou před Porsche 911 Carrera RS, když celkově obsadilo šesté místo. Z cestovních vozů dojel do cíle jenom jediný BMW s posádkou Quester-Hezemans na celkovém 11. místě průměrnou rychlostí 175 km/h. Závod dokončilo 21 vozů.

Vítězný vůz Matra Simca 670 B byl vylepšený loňský model 670. Hlavní změny se týkaly drobných úprav motoru jehož výkon byl zvýšen na 338 kW (460 k) a měl nové ocelové ojnice místo původních titanových. Špičkový výkon motoru na kratších závodech byl až 346 kW (470 k). Vůz měl novou převodovku Porsche a drobné úpravy podvozku a karoserie.

Vozy Ferrari 312 PB měly oproti loňským typům upravený dvanáctiválcový ležatý motor o objemu 2992 cm³ a výkonu 349 kW (475 k) při 11 800 ot./min. Motor měl zvětšené vrtání na 80 mm a zmenšený zdvih na 49,6 mm. Upravený podvozek měl zvětšený rozvor na 2340 mm.