1965

Výsledky Historie Okruh Odkazy Vozy

Tento ročník měl opět všem připomenout, že značka Ferrari je králem automobilových závodů sportovních vozů na okruzích. Již pošesté v řadě a po jedenácté celkem získala titul ve světovém šampionátu prototypů. Za dosavadních třináct ročníků byla Ford GT 40 1004-01 1965.jpg (81856 bytes) poražena jen dvakrát, jednou Mercedesem v roce 1955 a jednou Astonem Martin v roce 1959. Počátek šedesátých let byly roky, kdy se tvořila a vytvořila legenda Ferrari. Do Mezinárodního šampionátu konstruktérů GT a do Mezinárodní trofeje prototypů GT se započítávalo 18 závodů. V tom byly i čtyři závody do vrchu. Ferrari zvítězil v deseti závodech, mezi kterými byly, 1000 km Monzy, Targa Florio a 1000 km Nürburgringu. V šampionátu konstruktérů GT byl Ferrari v nejsilnější třídě poražen americkými vozy AC Cobra s motory Ford, které se ukázaly jako spolehlivé a rychlé. V nižších třídách opět zvítězilo Porsche a italský Abarth.

Přesto, že mistrovství mělo tolik závodů, byl pouze jeden, ve kterém bylo vítězství ceněno více než vítězství v celém šampionátu. Byl také nejdelší a nejnáročnější. Byl to samozřejmě závod 24 hodin v Le Mans.

Po porážce vozů Ford v loňském ročníku, bylo Fordovo úsilí o vítězství v tomto závodě pro tento rok zdvojnásobeno. Fordovo středisko v Anglii bylo reorganizováno a inovační program byl převzat v USA firmou Kar Kraft, kterou Ford již dříve kvůli tomuto projektu koupil. Tam byl vůz pod vedením Carrolla Shelbyho, vítěze z Le Mans z roku 1959 na vozech Ford Cobra Aston Martin a tvůrce závodní AC Cobry, technicky zdokonalen a dostal konečnou podobu jako Mark II GT 40. Cílem bylo napravit nedostatky původního vozu. Zásadní rozdíl mezi oběma verzemi byl v tom, že vidlicový osmiválec z lehké slitiny byl nahrazen litinovým motorem Galaxie o objemu 7 litrů, který měl výkon 362 kW. Drobnější úpravy byly provedeny i u převodovky Colotti a na karoserii. Zároveň byl postaven i vůz s vidlicovým osmiválcem o objemu 4,7 litru a výkonu 280 kW. Ford do závodu nasadil dokonce šest vozů GT 40. Z toho dva měly 7 litrové motory a čtyři motory o objemu 4,7 litru. Zároveň na startu stálo i pět vozů Cobra GT také s motory o obsahu 4,7 litrů. Carroll Shelby slibuje: „Zatluču hřebíky do Ferrariho rakve“.

Také Ferrari, který se nechtěl jen tak vzdát, dále vyvíjel své loňské typy. Loňský otevřený prototyp 330 P se 4 litrovým motorem byl upraven na typ 365 P2 s motorem o obsahu 4,4 litru. Na start Ferrari postavil pět prototypů, z toho dva 365 P2, dva 330 P2 a jeden 275 P2 s motorem 3,3 litru.. Vedle prototypů potom startovalo pět kupé 275 LM, také s motorem 3,3 litru. Na startu stál i jeden, nedávno homologovaný typ 275 GTB, jediný Ferrari s motorem 3,3 litru umístěným vpředu, který startoval v kategorii vozů GT.

prijezd Ferrari 275 LM č.21 - J.Rindt a M.GregoryPorsche opět startoval s typem 904 v provedení s plochým 2 litrovým čtyřválcem a s plochým 2 litrovým osmiválcem 904/8. Nově byl nasazen typ 904/6 s plochým dvoulitrovým šestiválcem o výkonu 155 kW, z cestovního typu 911.

Po roční přestávce se na startu znovu objevil turbínový vůz Rover BRM s výkonem motoru 93 kW, s objemovým ekvivalentem podle FIA 1,6 litru.

Slavný závod opět začíná v sobotu 19.června, přítomno je znova 300 000 diváků. Na okraji trati se točí kolotoče, všude vyrostly střelnice, hrací automaty a jarmareční stánky, neboť jednou v roce nemyslí Francie na spánek, je to na konci třetího týdne v červnu, kdy se startuje maratónský závod v Le Mans. Na startu je 51 vozů, z toho 11 vozů Ferrari proti 11 Fordům. Gigantický souboj degraduje všech ostatních 29 vozů do role statistů. Na továrních Ferrari také jedou John Surtees se Scarfiottim a Bandini s Biscaldim. Na soukromém Ferrari 275 LM Luigi Chinettiho, trojnásobného vítěze Le Mans a amerického importéra vozů Ferrari, startuje i budoucí mistr světa F1 in memoriam z roku 1970 Rakušan Jochen Rindt se spolujezdcem Američanem Mastenem Gregorym. Za Forda startuje bývalý jezdec Ferrariho a trojnásobný vítěz Le Mans Phill Hill s Chrisem Amonem a Bruce McLaren s Ken Milesem.

Deset minut před koncem tréninku vklouzne Phil Hill do bíločerného vozu Ford Mk II a zajede fantastické rekordní kolo za 3:33,0 min., to je průměrná rychlost 227,5 km/h. Při prvních zkušebních jízdách se tomuto vozu na rovince v rychlosti 320 km/h. začal zvedat předek. Museli zavolat do Spojených států, aby rychle přiletěli letečtí konstruktéři a opatřili ho přítlačnými a směrovými křidélky.

Ručička na hodinkách poskakuje dopředu. Rozhlasové tlampače vysílají hudbu, kterou vystřídá francouzská národní hymna. Objevuje se ministr pro mládež a sport Maurice Herzog. On to bude, kdo odstartuje slavný závod.

start 196515,55 hod. – mrtvé ticho. Jezdci si stoupají do malých kruhů, vyznačených na zemi křídou. V dlouhé řadě stojí šikmo postavené vozy. Hillův Ford jako první a Ferrari Johna Surteese jako druhé. Rindtův Ferrari je jedenáctý. Ďábelský tanec začíná. 51 jezdců utíká přes dráhu ke svým vozům, naskakují do kabin a spouštějí zapalování. Motory vydávají ohlušující řev, který se zvolna začíná vzdalovat. Na tři minuty vládne v boxech ticho, než se vozy v cílové rovince znovu objeví.

Oba nejrychlejší 7 litrové Fordy McLarena a Amona se vzdalují ostatním vozům.Stohlavý zástup pomocného mužstva Carolla Shelbyho vyhazuje u boxů slaměné klobouky do vzduchu. Šéf sám tu není, ten sedí v jednom z přenosových televizních vozů před monitorem a komentuje první hodinu závodu pro americkou televizi, která vysílá přímo přes družici Telstar. Amerika má senzaci: Ford deklasuje vozy Ferrariho v první hodině a bije je jak malé kluky! Už po čtvrthodině předjíždějí McLaren a Amon první opozdilce o celé kolo.

Uběhla první hodina. Shelby se zase mění v manažera jezdců. Signalizuje McLarenovi a Amonovi k tankování a výměně pneumatik. Tím dostávají Surtees a Parkes své Ferrari do čela závodu. Ale Fordy je zase brzy zbavují vedení, když se znovu rozjedou Ken Miles a Phil Hill. S nohama přehozenýma přes sebe, udělujíce rozkazy mohutným hlasem, vládne Shelby nad Fordovými mechaniky jako král. Kriticky mhouří oči do zapadajícího slunce. Jeho první vozy s přehřátými motory a propáleným těsněním pod hlavami válců jsou vyřazeny ze závodu. Síly se ztenčily. Phil Hill s poruchou řazení klesl na 34. místo, ale dvojice McLaren s Milesem jede na první pozici.

Rindt předává vůz Gregorymu v 17,38 hod. Odkroutil dohodnutých 25 kol. Mechanici vlečou benzínovou hadici a 140 litrů se přelévá do nádrže. Gregory chce odpálit, ale nemůže. Uvolněný kontakt zapalování. Znovu se musí mechanici vrhnout na vůz.

Foed Mk II - P.Hill a Ch.AmonSetmění padá na Le Mans. Zapínají se první reflektory. Umírání Fordů nezadržitelně pokračuje. McLaren musí vzdát pro poruchu rychlostní skříně. Pět Fordů už odtáhli za boxy. Cobry začínají mít také potíže, jen jediný vůz ještě drží vztyčenou vlajku Detroitu: Phil Hill. Ale i on už se dostal beznadějně do zadního voje a ví, že jeho vůz už dlouho nevydrží. Nikdo by víc nepřál porážku vozům Ferrari než on, vyhnaný exmistr světa, ale osud je proti němu. Se zaťatými zuby se řítí Hill po sedm kilometrů mírně klesající rovince k zatáčce Mulsanne. Tlačí vůz do pravé zatáčky. 450 metrů před zatáčkou brzdí z rychlosti 320 km/h na 60 km/h. Caroll Shelby chce zachránit co se ještě jediné dá. Phil Hill musí vydupat rekord na jedno kolo. Hill chápe signál okamžitě. Za několik minut se rozsvěcují na obrovské věži s ukazatelem daleko do noci viditelná písmena a číslice: 222,8 km/h pro jezdce s číslem 2, Phil Hill a vůz Ford. Hill vykonal svou práci, zamíří s těžce zkoušeným vozem k boxu a uvolňuje místo Amonovi. Konec se ale blíží. Ve 22,50 je řazení definitivně k nepotřebě. Caroll Shelby sám zhasíná světlo u posledního depa firmy Ford.

Po odstoupení Fordů se do čela dostávají firemní Ferrari se Surteesem s Scarfiottim a Parkesem s Guichetem. Rindt s Gregorym jsou o půlnoci na 13. místě. Zlobí je zapalování a motor dává o 200 otáček méně. Jejich mechanici pracují Ford Mk II - B,McLaren a K.Miles mnohem pomaleji než firemní mechanici Ferrari. Rindt toho má dost, vidí situaci beznadějně a navrhuje Gregorymu aby odstoupili. Gregoryho hluboký hlas působí jako zaklínání kouzelníka: „Jezdím Le Mans už deset let. Můžeš mi věřit, že když to člověk vydrží, má vždy ještě naději. Jedeme dál“. Mechanici ještě mění dvě kola. Najednou dostane Gregory skvělý nápad. Vleze do vozu a nastavuje stěrače zleva doprava. Rindt se dívá tázavě na svého partnera. Gregory mu vysvětluje, že odteďka budou získávat v zatáčce Maison Blanche v každém kole dvě vteřiny. Protože bez stěračů budou mít volný výhled na levý roh domu a vůz mohou zatáčkou protáhnout rychleji. Dosud ji Rindt i Gregory projížděli na čtyřku rychlostí 220 km/h. Gregory si šel zdřímnout. Rindt převzal noční směnu. Jeho noha šlape pořád na plný plyn. Rindt jede v nejčistčím stylu jezdce Grand Prix. V Dunlopově zatáčce si dovolí tu zábavu, že předjíždí vozy Porsche vnější stranou. Na rovince Hunaudieres se zavěsí za mnohem silnější Ferrari 365 P2 Vaccarelly, aby využil jeho závětří. V zatáčce nabídne Bandinimu, který jede na prototypu 275 P2 souboj. Každé páté kolo zdraví velkomyslně Rover BRM, na kterém jedou střídavě Graham Hill a Jackie Stewart, a který on pravidelně předjíždí o kolo. Když Rindt míjí boxy, vidí tam za sebou stát čtyři vozy Ferrari. Jsou vysoko zdviženy a kapota motoru je otevřená.

Ferrari 330 P2 - J.Surtees a L.ScarfiottiUmírání vozů Ferrari, které po vypadnutí Fordů měly závod suverénně ovládat, začíná o půlnoci. Na Surteesově voze se zlomilo jedno spirálové pero. Deprimujících 47 minut stojí Surtees u boxu, stírá si z čela vychladlý pot. V 0,10 hod. musí vzdát Bonnier s Piperem, mají utržený výfuk. Anglicko francouzský tým Parkes s Guichetem, který o půlnoci vedl, je vržen daleko zpět, protože mu začal hořet kabel. Pak zastavují za sebou u boxů Vaccarella, Bandini a znovu Surtees. Na všech třech vozech stejný defekt, přehřáté diskové brzdy. Časový náskok značky Ferrari se začíná rozplývat. Přísní mechanici hlídají práci u boxů. Jakmile na vůz položí ruku více lidí než dva mechanici a jezdec, znamená to neodvolatelně diskvalifikaci. V 1,02 hod. zastavuje Mike Parkes, vsune svého Ferrari do jediné úzké mezery, která pro něho zůstala volná. Také z jeho diskové brzdy se kouří, že by se na ní dala grilovat kuřata. Teď jsou na přechodnou dobu kompletně všichni tovární jezdci Ferrariho nezaměstnaní.

Rindt pravidelně krouží kolo za kolem časem 3:49 min., teď už by měl být na pátém nebo šestém místě. Z boxů u výjezdu z pomalé Mulsannské zatáčky mu postupně ukazují tabulku se signálem T+5, pak T+4, až po T+1, a konečně tabulka s velikým nepřehlédnutelným šípem, už jen pouhé T. Teď tedy k boxu na tankování. S vydechnutím si přečetl Rindt znamení. Ford Mk II - B.McLaren a K.Miles Kroužit po dráze dvěstěkilometrovým průměrem, to v noci dokáže pořádně vyčerpat. A to musí, až budou nádrže zase plné, ještě jednou objet 25 kol. Chinettiho stáj NART (North American Reacing Team) není žádný přepychový tým. Zatímco tovární stáje mají k dispozici vlastní kuchyně a mohou pro své jezdce po celou noc připravovat bifteky, mají Gregory a Rindt sparťansky vybavený obytný přívěs, kde se mohou trochu natáhnout.

Stáj Ferrariho vyjela znovu na trať. Parkes s Guichetem spadli na čtvrté místo a Surtees se Scarfiottim na desáté. Teď už se Le Mans stává závodem soukromých jezdců. Na ukazateli se posunuje na první místo startovní číslo 26, na druhé 24 a na třetí 21, tedy číslo Gregoryho a Rindta. Ke čtvrté ráno, po polovině závodu, vypadlo už 25 vozů.
Rindt je opět v boxech. „Kolikátý jsem?“ ptá se Rindt.
„Třetí.“
„A kdo vede?“
„Startovní číslo 26, Gosselin a Dumay.“
„Aha, to je ten žlutý Ferrari. Zrovna jsem ho za krátkou dobu předjížděl třikrát o kolo. Takže ho ještě určitě dostanu. A číslo 24 musí být druhé. To je Mairesse.“ Rindt počítá. „Ano, určitě, všichni ostatní jsou už daleko za mnou“.

Fordy Cobra Daytona před zatáčkou EssesJochen Rindt zaostřil zrak, čísla 26 a 24 se objevují na rovince. Po hodině předjíždí Ferrari 275 GTB Willyho Mairesse. Po hodině a půl spatří před sebou žluté Ferrari 275 LM s číslem 26. Zatáčkou Maison Blanche se valí chuchvalce mlhy, nekonečně dlouho se rozjasňuje obloha. Zde také Rindt předjíždí žluté Ferrari. Je 5:10, čas, kdy noc přechází do ranního šera. Je to okamžik, který pro rakouský motoristický sport mnoho znamená, poprvé v historii je na čele čtyřiadvacetihodinového závodu v Le Mans rakouský jezdec. Rindt drží několik set metrů první pozici, ale pak ji musí předat, protože zastavil u boxů. Má za sebou už potřetí 25 kol bez vystřídání. Přes 1000 km. Dvakrát se nepodařilo najít a vzbudit Gregoryho k vystřídání. Tentokrát Gregoryho vzbudili. Se zíváním sedá do vozu a protírá si oči. „Druhé místo,“ volají na něho, „Rindt dokonce vedl!“ Postava Mastena Gregoryho se napne. Pěst udeří do otevřené dlaně. V okamžiku je naprosto bdělý. Vyjíždí vstříc vycházejícímu slunci.

V šest hodin ráno, když hřejivé paprsky budí spáče na louce a tribuny se začínají pomalu zaplňovat, směřují na tabuli s ukazatelem stavu závodu udivené pohledy: Gosselin-Dumay 203 kola, Gregory-Rindt 202 kola. Hrstka Rakušanů na sebe u boxů němě pohlédne. Snad nepromarní Gregory Rindtovo statečné nasazení, aby nedej pánbůh motor nepřetočil, nebo neskončil v příkopu. V 6,42 hod. zastavuje Gregory u boxu: obložení brzd. Stíhací jízda přináší větší opotřebení brzd než předtím.

Rychlostí 295 km/h. žene Gregory Ferrari LM po rovince před Mulsannskou zatáčkou, když najednou jeden malý vůz předjíždí ještě pomalejší a dostává se Ferrarimu do stopy. Takové situace jsou v Le Mans nebezpečné. Gregory prudce šlápne na brzdu, až se kola zablokují. Levé přední kolo potom kmitá, jako když se zblázní. Okamžitě zajíždí do boxů, tím se Vítězné Ferrari 275 LM.jpg (26897 bytes) posunul Parkes na druhé místo. Mechanici nenajdou na zavěšení kol žádnou poruchu. Gregory dělá místo Rindtovi. Na rovince vyletí volant proti Rindtovi jako sbíjecí kladivo. „Buď teď něco praskne, nebo to vydrží,“ prolétne Rindtovi hlavou, ale vůbec neubere plyn, jede dál na plný. Otřesy pomalu ustávají. Kmitání povoluje, kola běží zase normálně. Rindt dohání v každém kole pět vteřin a Gregory, který ho vystřídal čtyři. Box číslo 21 je najednou plný reportérů. Šéf týmu Luigi Chinetti vypadá, jako by byl na pokraji sebeovládání. Tomuto starému muži s koženým kloboukem a ve šlích se zalesknou slzy v očích, když vidí, jak pro jeho automobil se přibližuje první místo. Chinetti sám třikrát v Le Mans zvítězil. V letech 1932, 1933 a ještě jednou v roce 1949. Od té doby pořád čeká, že jeden z jeho vozů naváže na jeho sérii, dnes věří že se mu to podaří. Oba chlapci jedou skvěle. V tom se objevuje ředitel závodní stáje Ferrari pan Dragoni a začne tlačit na Chinettiho. Dragoni prohrál v Le Mans beznadějně všechno. Se Surteesem vypadl poslední tovární Ferrariho jezdec a jen Parkes se ještě s námahou plahočí na trati s jediným zbylým továrním vozem a stále klesá dozadu.

Dragonimu by mohlo být naprosto lhostejné, zda zvítězí dvojice Gosselin a Dumay, nebo Gregory a Rindt. Hlavně, že to bude Ferrari. Ale malé nenápadné Porsche už pronikly na čtvrté a páté místo, a co se stane, když se bude opakovat půlnoční tragédie u boxů Ferrariho, i na nynějších vedoucích vozech? Dragoni nepotřebuje mnoho fantazie k tomu, aby si dovedl představit, jak by na to v Maranellu reagoval „Commendatore“. V žádném případě by jemu, Dragonimu, nepadl kolem krku, Porsche 904 GTS.jpg (115332 bytes) kdyby Porsche vyhrál čtařiadvacetihodinovku v Le Mans. A který sportovní jezdec by si ještě po takovém debaklu chtěl koupit vůz Ferrari? A tak dává Dragoni k polednímu tento rozkaz: „Odstup mezi prvním a druhým Ferrari musí zůstat zachován. Stíhací vůz musí dodržovat vzdálenost a teprve tehdy zaskočit jako železná rezerva, kdyby se vedoucí posádce něco přihodilo. Závod trvá ještě čtyři hodiny. Nemůžeme si dovolit žádné riziko! Chinetti dostává pokyn, aby dvojice Rindt a Gregory udržovala na jedno kolo čas 3:53 min., tedy čas jaký jezdí vedoucí vůz. Rozloben a znechucen předává Chinetti tento rozkaz Rindtovi. Ten vůbec nereaguje. On a Gregory mají za sebou 20 hodin. Přežili všechny tovární vozy Forda, nezoufali při nekonečných a nervy jitřících zastávkách u boxu, ale dávali se vždy znovu do boje, s největším vypětím doháněli ztrátu a za svítání se dokonce nakrátko zmocnili vedení, a teď jsou za vedoucím vozem necelé tři minuty. A teď jet jen na dojetí? Nepřichází v úvahu! Rindt se připravuje k vystřídání. Za 99 vteřin vletí 140 litrů benzínu do nádrže. Když Rindt odjíždí, je za ním žlutý Ferrari pouhých 100 metrů. Rindt proto musí dohonit prakticky celé kolo, chce-li uskutečnit, co si předsevzal. Co chce ten pán od Ferrariho, je mu lhostejné. Každé kolo jede v čase 3:43 min. Pokaždé, když musí zabrzdit při výjezdu z cílové zatáčky, protože mu pomalé vozy zatarasí cestu, Rindt zuří.

Ferrari 275 LM č.26 s poškozenou zádíStráž u Gosselinova boxu informuje svého jezdce o rychle se blížícím nebezpečí. Gosselin zoufale přitlačí plynový pedál. Má náskok už jen 1:40 min. Na konci dlouhé rovinky zmešká Gosselin okamžik, kdy má přibrzdit. Zbývá mu jen 300 metrů na to, aby snížil rychlost z 280 km/h. na 70 km/h. Nemůže se mu to podařit. V ostré zatáčce vůz udělá hodiny a vezme sebou patník. Tím se Rindt přiblíží už jen na jedinou minutu. Gosselin zastavuje u boxů a dává zkontrolovat pravé zadní kolo. Mechanici nenachází žádnou závadu. V následujícím kole už vidí Rindt žluté Ferrari před sebou. Zadní pravá pneumatika Gosselinova vozu je přece jen poškozena a neustále ztrácí tlak vzduchu. Gosselin to chce zachránit výměnou v boxu, ale pneumatika se příliš rozžhaví, praskne a poškodí zadní blatník. S diskem, od něhož létají jiskry, plíží se žlutý Ferrari hlemýždím tempem po rovince k boxu. Kolo se musí vyměnit. Rindt získává náskok pěti kol, je rozhodnuto.

V závodě zvítězila posádka Jochen Rindt s Mastenem Gregorym na voze Ferrari 275 LM průměrnou rychlostí 194,88 km/hod. a ujeli vzdálenost 4.677,11 km. Na druhém místě skončila dvojice Dumay s Gosselinem na stejném voze a třetí místo obsadila dvojice Mairesse s Beurlysem na Ferrari 275 GTB, kteří zvítězili i v kategorii GT. Čtvrté místo obsadil nejlepší vůz Porsche 904/6 GTS s jezdci Lingem a Nöckerem. Celkem závod dokončilo jen 14 vozů. Byl to naprostý propad favoritů a čest Ferrari musely zachraňovat soukromé týmy. Ještě větší pohroma to byla pro Forda, který již podruhé odjel z Le Mans poražen.

Vůz Ferrari 275 GTB byl odvozen od sériového typu, který byl veřejnosti představen na autosalonu v Paříži v roce 1964. Měl vpředu uložený stejný vidlicový dvanáctiválec o obsahu 3285,7 cm3, jako měl vůz 275 LM vzadu. Jeho výkon však byl snížen na 235 kW (320 k) při 7500 ot./min. Vůz měl pětirychlostní plně synchronizovanou převodovku. Rám vozu byl z ocelových trubek. Přední i zadní kola byla nezávisle zavěšena na příčných trojúhelníkových ramenech a odpružena vinutými pružinami. Rozvor náprav byl 2400 mm.

Rover BRM turbínový 1965.JPG (65170 bytes)Největším technickým překvapením závodu byl turbínový vůz Rover BRM 25/150/R, který nakonec dojel jako desátý v celkovém pořadí. Vůz měl vzadu uložený turbínový motor s přepočteným obsahem na 1600 cm3 a výkon 93 kW (126 k) při 39000 ot./min. hnací turbíny. Největší otáčky jsou až 63500 ot./min. Jako palivo se používal kerozén. Motor je přímo, bez spojky, spojen s jednostupňovou převodovkou. Základní koncepce tohoto turbínového motoru je dvouhřídelová. Odstředivý kompresor stlačuje vzduch, prohání jej výměníkem tepla a dopravuje do jediné, šikmo napříč umístěné spalovací komory. Část vzduchu protéká vlastním plamencem, kde se do něho plynule vstřikuje palivo a zapaluje trvale jiskřící svíčkou. Zbývající část vzduchu obtéká plamenec, mísí se teprve za ním s hořícími plyny a částečně je ochlazuje na přípustnou teplotu. Spaliny potom protékají nejprve dostředivou turbínou kompresoru, nasazenou na společném hřídeli s kompresorem, a potom axiální hnací turbínou. Po průchodu výměníkem tepla, kde odevzdají část svého tepla, odcházejí spaliny dvěma výfukovými hrdly z motoru.

Další pěkné umístění značky Porsche bylo s typem Porsche 904/6 GTS. Vůz měl vzadu před zadní nápravou umístěný vzduchem chlazený šestiválcový motor s protilehlými válci o obsahu 1967 cm3 a výkonu 198 kW (270 k) při 8600 ot./min.  Převodovka byla pětistupňová. Přední i zadní kola byla zavěšena nezávisle na dvojicích nad sebou umístěných trojúhelníkových ramenech doplněných vinutými pružinami se souosými tlumiči. Brzdy byly kotoučové na všech kolech. Rám vozu tvořily dva mohutné duté podélníky obdélníkového průřezu, svařené z ocelových výlisků. Laminátová karosérie byla k rámu přilepena a přišroubována, takže s ním tvořila jednotný samonosný celek vyznačující se malou hmotností ale velkou odolností proti ohybu a kroucení. Rozvor náprav byl 2300 mm a rozchod kol 1316 mm vpředu a 1312 mm vzadu. Pohotovostní hmotnost byla 650 kg

km/h. kol  km
1. Rindt / Gregory Ferrari 275 LM It.  194,8 347 4.677,11
2. Dumay / Gosselin Ferrari 275 LM It.  342 4.602,60
3. Mairesse / Beurlys (1.GT) Ferrari 275 GTB It.  339 4,562,05
4. Linge / Nöcker Porsche 904/6 GTS D  335 4.507,00
5. Koch / Fischhaber Porsche 904 GTS D  324 4.354,00